O mě...
Daniel REŽNÝ
rezny.daniel@gmail.com
Narodil jsem se začátkem 80. let v Liberci a tam jsem prožil celé dětství. Život se zahradou, lesíkem a parkem navíc přímo u ZOO s Jizerskými horami za humny byl fantastický. Kvůli škole jsem se pak ale přesunul do Prahy a kvůli práci zde nakonec i zůstal. Potkal jsem svou ženu, zahnízdili jsme, založili rodinu a teď si tu tak nějak existujeme všichni společně...
Nebyl jsem od malička nijak zarytý "fotograf" a určitě jsem neměl od dvou let jasno, že jednou budu neustále tahat brašnu nebo batoh s několika kily fotovybavení. Ale pokud se trochu zamyslím, vybavují se mi drobné střípky a náznaky toho, že jsem tuto touhu měl v sobě už tenkrát...
Vždycky jsem měl rád naše domácí alba s fotkami přichycenými nalepenými růžky, které pořád vypadávaly a musely se vracet na svá místa. To byla sama o sobě dost dobrodružná hra. Také jsem miloval dědovo promítání diáků a obdivoval jsem jeho krásně setříděné a opečovávané krabičky s diapozotivy. Stejně tak jsem obdivoval i jeho úžasný černý foťák Agfa Optima s výklopným bleskem, páčkou pro posun snímku a červeným tlačítkem spouště. Rád jsem si hrál se starou Flexaretou nebo i kamerou. Oblíbenou hračkou byl zlatý foťák po mamce, Pentacon Penti II, s vysouvací tyčkou pro posun snímku, což by se dalo označit za můj první foťák.
Postupem času jsem se čím dál víc ujímal našeho domácího foťáku a fotil jsem na výletech, dovolených, závodech a podobně. Vyústilo to v nákup první kinofilmové zrcadlovky Canon EOS 500N. Focení s ní mi vydrželo docela dlouho, kupoval jsem si nejrůznější kinofilmy a nechával pak fotky vyvolávat v libereckém fotolabu, kde byl příjemný starý pan fotograf a občas mi k fotkám i něco řekl, poradil. V Praze jsem pak přesídlil do centra Fotoškoda, kde jsem byl přímo unesený vším, co jsem tam viděl. I tak ale časem můj zájem o focení trochu upadal...
Tenkrát jsem se rozhodl, že jej oživím nákupem digitální zrcadlovky a koupil jsem si na inzerát první už použitý... Nikon D70. A vlastně až tím začalo celé to moje "velké" focení...
Pořád si ale připadám jako věčný začátečník a moje fotky podle toho, dle mého názoru, stále i vypadají. Alespoň je ale pořád co zlepšovat a mohu se stále nechat motivovat a inspirovat.
Nicméně krom tisíců fotek rodiny mne asi nejvíce baví fotit zvířata - zatím zejména v ZOO (kde mají omezený prostor k úniku, což focení trochu usnadňuje :o) Takže tato kategorie je po rodině asi nejvíce zastoupena.
Na těchto stránkách předkládám "výběr" z mých amatérských fotografií, které si dělám pořád jen tak pro radost.
V případě fotek našich synů Matýska a Vojtíška se jedná o jistou formu rozsáhlého časosběrného dokumentu a je to zejména pro radost celé rodiny a kamarádů. Už nemáme ta alba s odpadávajícími růžky...
K focení mi dnes pomáhá všelijaká technika, v naprosté většině značky Nikon a Sigma, ale to nebudu více rozepisovat.
Snad se na mne trochu podepsaly i absolvované kurzy, které mne rozvíjely a inspirovaly - a ty naopak na závěr rád doporučím.
Velkou motivací je mi v poslední době účast v soutěžích, zejména v dlouhodobých, několika kolových, kde je pro každé kolo vypisováno jiné téma. Je výzvou poprat se s žánry a tématy, které mi nejsou tak blízké nebo se naopak pokoušet zpracovat je mě blízkým a osobitým způsobem. Tím nyní nejvíce posouvám své hranice...
Snad se stránky a fotky budou líbit a budou alespoň trochu bavit...
Užijte si je a přeji krásné světlo!
KURZY, WORKSHOPY a PŘEDNÁŠKY:
fotoŠkoda; Stanislav Petera - Základy práce s digitální fotografií
fotoŠkoda FEST 2016: Makrofotografie s Nikonem, Portrét v přirozeném osvětlení, Fotografujeme jídlo, Stylizovaný portrét
fotoŠkoda; Pavlína Kubíčková - Dětská fotografie(beseda), Dětský portrét v exteriéru (workshop)
fotoškoda; Jaroslav Hora: Noční fotografie města
fotoškoda; Milada Koutníková: Fotografujeme děti
rezny.daniel@gmail.com
Narodil jsem se začátkem 80. let v Liberci a tam jsem prožil celé dětství. Život se zahradou, lesíkem a parkem navíc přímo u ZOO s Jizerskými horami za humny byl fantastický. Kvůli škole jsem se pak ale přesunul do Prahy a kvůli práci zde nakonec i zůstal. Potkal jsem svou ženu, zahnízdili jsme, založili rodinu a teď si tu tak nějak existujeme všichni společně...
Nebyl jsem od malička nijak zarytý "fotograf" a určitě jsem neměl od dvou let jasno, že jednou budu neustále tahat brašnu nebo batoh s několika kily fotovybavení. Ale pokud se trochu zamyslím, vybavují se mi drobné střípky a náznaky toho, že jsem tuto touhu měl v sobě už tenkrát...
Vždycky jsem měl rád naše domácí alba s fotkami přichycenými nalepenými růžky, které pořád vypadávaly a musely se vracet na svá místa. To byla sama o sobě dost dobrodružná hra. Také jsem miloval dědovo promítání diáků a obdivoval jsem jeho krásně setříděné a opečovávané krabičky s diapozotivy. Stejně tak jsem obdivoval i jeho úžasný černý foťák Agfa Optima s výklopným bleskem, páčkou pro posun snímku a červeným tlačítkem spouště. Rád jsem si hrál se starou Flexaretou nebo i kamerou. Oblíbenou hračkou byl zlatý foťák po mamce, Pentacon Penti II, s vysouvací tyčkou pro posun snímku, což by se dalo označit za můj první foťák.
Postupem času jsem se čím dál víc ujímal našeho domácího foťáku a fotil jsem na výletech, dovolených, závodech a podobně. Vyústilo to v nákup první kinofilmové zrcadlovky Canon EOS 500N. Focení s ní mi vydrželo docela dlouho, kupoval jsem si nejrůznější kinofilmy a nechával pak fotky vyvolávat v libereckém fotolabu, kde byl příjemný starý pan fotograf a občas mi k fotkám i něco řekl, poradil. V Praze jsem pak přesídlil do centra Fotoškoda, kde jsem byl přímo unesený vším, co jsem tam viděl. I tak ale časem můj zájem o focení trochu upadal...
Tenkrát jsem se rozhodl, že jej oživím nákupem digitální zrcadlovky a koupil jsem si na inzerát první už použitý... Nikon D70. A vlastně až tím začalo celé to moje "velké" focení...
Pořád si ale připadám jako věčný začátečník a moje fotky podle toho, dle mého názoru, stále i vypadají. Alespoň je ale pořád co zlepšovat a mohu se stále nechat motivovat a inspirovat.
Nicméně krom tisíců fotek rodiny mne asi nejvíce baví fotit zvířata - zatím zejména v ZOO (kde mají omezený prostor k úniku, což focení trochu usnadňuje :o) Takže tato kategorie je po rodině asi nejvíce zastoupena.
Na těchto stránkách předkládám "výběr" z mých amatérských fotografií, které si dělám pořád jen tak pro radost.
V případě fotek našich synů Matýska a Vojtíška se jedná o jistou formu rozsáhlého časosběrného dokumentu a je to zejména pro radost celé rodiny a kamarádů. Už nemáme ta alba s odpadávajícími růžky...
K focení mi dnes pomáhá všelijaká technika, v naprosté většině značky Nikon a Sigma, ale to nebudu více rozepisovat.
Snad se na mne trochu podepsaly i absolvované kurzy, které mne rozvíjely a inspirovaly - a ty naopak na závěr rád doporučím.
Velkou motivací je mi v poslední době účast v soutěžích, zejména v dlouhodobých, několika kolových, kde je pro každé kolo vypisováno jiné téma. Je výzvou poprat se s žánry a tématy, které mi nejsou tak blízké nebo se naopak pokoušet zpracovat je mě blízkým a osobitým způsobem. Tím nyní nejvíce posouvám své hranice...
Snad se stránky a fotky budou líbit a budou alespoň trochu bavit...
Užijte si je a přeji krásné světlo!
KURZY, WORKSHOPY a PŘEDNÁŠKY:
fotoŠkoda; Stanislav Petera - Základy práce s digitální fotografií
fotoŠkoda FEST 2016: Makrofotografie s Nikonem, Portrét v přirozeném osvětlení, Fotografujeme jídlo, Stylizovaný portrét
fotoŠkoda; Pavlína Kubíčková - Dětská fotografie(beseda), Dětský portrét v exteriéru (workshop)
fotoškoda; Jaroslav Hora: Noční fotografie města
fotoškoda; Milada Koutníková: Fotografujeme děti
O mě...